Malá vodní elektrárna Hučák

Hradce Králové

Malá vodní elektrárna Labe (Hučák) se nachází na stejnojmenném jezu Hučák na řece Labi v Hradci Králové. Byla budována od roku 1909 a do provozu uvedena v roce 1912. Původně byla vybavena třemi trojstupňovými Francisovými turbínami o celkovém udávaném výkonu 618 kW, které byly z důvodu provozních nedostatků v roce 1925 vyměněny za tři jednostupňové rychloběžné Francisovy turbíny, každou o výkonu 270 kW, jež vyrobila Elektrotechnická akciová společnost, dříve Kolben a spol. Praha. Tyto turbíny jsou společně s původními elektrickými generátory a dalším vybavením stále v provozu. Budova elektrárny vybudovaná v secesním stylu podle návrhu architekta Františka Sandera tvoří spolu s jezem významný architektonický objekt.

Elektrárna je ve vlastnictví společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje a v budově je otevřeno Informační centrum Obnovitelné zdroje. Na individuální prohlídky elektrárny (pro menší skupinky do 10 osob) není nutné se objednávat předem. Exkurze do strojovny elektrárny se konají od úterý do pátku ve 14:00 hod. a o víkendech v 10:00 a 14:00 hod. Po přivítání v infocentru vás čeká návštěva strojovny elektrárny a v případě zájmu také volná prohlídka infocentra se všemi exponáty a modely. (Vstup zdarma)

Napojení elektrárny na městské transformační stanice a kabelové sítě se uskutečnilo 12. února 1910 po 14. hodině odpoledne. Tentýž den večer se zkušebně rozsvítily Křižíkovy obloukové lampy na Velkém náměstí. První etapu výstavby ukončilo uvedení do provozu nové vodárny, k němuž došlo počátkem roku 1910. Hydrocentrála vybavená třemi Francisovými třístupňovými turbínami s vertikální hřídelí byla dokončena v roce 1911. Po dokončení stavby jezového zařízení proběhly koncem roku zkoušky vodních turbín, které začaly do sítě trvale dodávat elektrickou energii od konce ledna roku 1912.

Období největší slávy elektrárny předcházela rozsáhlá rekonstrukce. Své poslání plnila labská elektrárna věrně až do počátku 20. let, kdy bylo rozhodnuto o jejích úpravách. Důvodem byly velké ztráty a nedosahování plánovaných parametrů provozu vodních turbín, nevhodně řešený vtok z řečiště i výtok z turbíny a několik dalších konstrukčních nedostatků. Změn doznala vlastní Francisova turbína, závěsné ložisko, předloha budiče a regulátoru, sací roura i starý regulátor otáček. Velmi dobré výsledky rekonstrukce tohoto soustrojí vedly k obdobné rekonstrukci i všech ostatních soustrojí. Jejich využití se po rekonstrukci zvýšilo ze 67 % až na 82,2 %.